Rozhovor s Milošem Dvořáčkem

pátek 01. duben 2011

1.4. 2011 - Vysoké Mýto, Šemberovo divadlo - včera u nás hrála Radůza s kapelou ve složení Peter Binder, Miloš Dvořáček a Jan Jakubec. Jelikož to byl koncert opravdu vynikající, rozhodl jsem se udělat rozhovor s jedním ze členů kapely a možná překvapivě to nebyla Radůza. Vyzpovídaným byl bubeník Miloš Dvořáček, který mi pověděl o svých hudebních aktivitách.

Miloši, kde všude hraješ?

Hraju po celých Čechách a Moravě. Hlavně teď pro školy svůj program Drum-In. Je to výsledek mé potřeby osamostatnit se. Ukazuji dětem odkud se bere hudba, kterou dnes poslouchají v mediích. Čili americká hudba a jak třeba takový, dnes hojně poslouchaný, hip-hop vznikl? Kde má kořeny? V Africe. Ale hlavně se jim snažím ukázat hudbu jako řeč na nich samých a zapojuji je do tance a zpěvu. V tomto druhu komunikace mají totiž velké rezervy.

Do toho ale ještě stále přicházejí zajímavé projekty jako je právě Radůza, se kterou jsem natočil její poslední dvě desky. Po pár koncertech, jako byl křest desky, se zájem o Radůzu s kapelou doslova roztrhl pytel a tak dále Radůzu rád doprovázím, kam až to půjde.

Dalším náhlým projektem je obnova naší staro-nové kapely Ivy Bittové Čikori ještě s Vladimírem Václavkem na kytaru, Jaromírem Honzákem na kontrabas a nově místo Františka Kučery Oskara Töröka na trumpetu. S Ivou a Čikori vyrazíme po českých podiích začátkem června.

Třetím projektem je Neruda. Skupina založená Romanem Holým (Monkey Business), který složil hudbu a tu jsme nahráli na stejnojmennou desku. Zkoušíme právě spolu s Matějem Ruppertem - zpěv (Monkey Business), Lukášem Martínkem - el.kytara (Žlutý pes, Blues Open), Petrem Škarohlídem - el.kytara (Hentai Corporation) a Fredrikem Janáčkem - basa (ex -123minut). Je to takový bigbeat s českými texty undergroundového charakteru s odkazem Hard Rocku. Začínáme již tento měsíc koncertem na severní Moravě.

Čtvrtým projektem je dlouhodobá spolupráce tanečníků moderního tance z Čech a Slovenska, mě a Vladimíra Václavka, coby hudebníků s názvem „Hlasy těla". V tomto projektu zkoumáme hranice hudby a tance. Tyto hranice posunujeme a vzájemně prolínáme naše světy tak, že vystupujeme ze svých zajetých rolí - rutin. Hrajeme a tanečníci tancují, co slyší a my hrajeme to, co tanečníci tancují. Po překročení hranic se hudebník stává tanečníkem a tanečník hudebníkem. Není to ale zákonité. Výstup z těchto našich workshopů pro nás by mělo být ucelené koncepční vystoupení pro veřejnost. Jeho podobu ale zatím neznáme.

V neposlední řadě jsme měli v únoru velmi úspěšné tří týdenní tour po Čechách a Moravě s hráčem na didgeridoo a výborným člověkem Ondřejem Smeykalem. Moc jsme si koncerty užili a pro velký zájem budeme v létě doufám pokračovat.

V souvislosti s kapelou Neruda jsi se dostal k velmi zajímavému hudebnímu nástroji. Řekneš mi o něm něco?

Ano. S Romanem jsme si chtěli splnit sen a oba mít tu možnost být v blízkosti legendární Bonzovy sady Ludwig Vistalite. Jsou to akrylátové oranžově zbarvené bubny obřích rozměrů:

BD 26x14

TT  14x10

FT  16x16

FT  18x16

 No a hrát na to? To je jako když jedete od vody v létě v plavkách a v pantoflích autem domů, jenže místo toho auta si představte traktor. Asi tak nemožný je na to hrát. Všechny bubny a činely jsou daleko, zvuk nemá žádný sustain, takže aby to hrálo, tak ten zvuk z nich prostě musíte vymlátit. Asi tak si představuju jízdu na okruhu Le Mans s legendárním těžce řiditelným Porsche 917 v téže době, ve které Led Zeppelin hráli v Madison Square Garden právě na tuto sadu. Jsou k tomu v podstatě ty samé činely co měl Bonham, akorát neměl 24" Mega Rock Bell Ride. Jinak jsou to samozřejmě Paiste 2002. Šlapku jsem ale vzal svou Pearl Eliminator. Na Speedkinga jsem zkoušel hrát a upřímně je to velká dřina. Ty bubny Vám dají pocítit, jak to tenkrát v době rozmachu Hard Rocku mohlo vypadat přinejmenším z pozice bubeníka a to zrovna Johna Bonhama. Tento zážitek je neopakovatelný a přál bych ho každému bubeníkovi. Myslím, že Neruda je mou první a poslední opravdu Hard Rockovou kapelou. Zde si plním svůj klukovský sen rockového bubeníka.

Na podzim minulého roku jsi u nás v M-klubu dělal osvětové wokrshopy pro školy a vystupoval sólově. Jaký je tvůj přístup k hudbě a co chceš svýma aktivitama hlásat do světa?

Na mém solovém programu se zatím pracuje. Nechávám ho zrát, ale už teď tuším, že kapitola bicí soupravy je již vyčerpána. Je nutno se posunout dále. Tak uvidíme...

Rozhovor vedl Vojta Sedláček, dramaturg M-klubu Vysoké Mýto.

« Prosinec 2017 »
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Projekty

  • bubenicky festival logo

  • hudbapomaha


Partneři